Začínalo jaro.....a došla smutná zpráva,že umřel ve vzdálené rodině mladý muž.Rozloučení mělo být v Otrokovicích v kostele sv.Vojtěcha.Nikdy jsem v tom kostele nebyla.Řekla jsem si půjdu na pohřeb a zároveň mám možnost se v tom kostele podívat,jaký to tam je.Nějak mě to nezaujalo byl moc moderní.Seděla jsem v prostřední lavici.Na pohřbu byl plný kostel mladých,ale i starších lidí,kteří se přišli rozloučit s mladým člověkem.Smutné bylo to,že asi 4 lidé šli si pro svaté přijímání jinak nikdo.
Potom po nějaké době jsem se seznámila s jednou věřící rodinou a vzali mě do toho samého kostela na mši svatou.Měla tam být mše,žehnat aktovky a dostávat děti požehnání na školní rok.Sedla jsem si na jiné místo vpravo do lavice, než kde jsem seděla na pohřbu.Myšlenky proletěly:Kde jsem si to vůbec sedla,když na toho sv.Vojtěcha vůbec nevidím...Během mše se to však změnilo.Všimla jsem si krásné modré barvy z luxferů-skleněné cihly,kterou má Panna Maria a také jediné skleněné cihly žluté barvy,která je Ježíše.V prostřední lavici ty luxfery-skleněné cihly nebyli vůbec vidět.Venku se stmívalo a barvy se začali různě měnit a tak jsem si přitom vzpomněla na příběh z blogu od Otce Karla Skočovského,který psal že není dobré sedět v kostele na stejném místě,protože člověk všechno nevidí.Byla to krásná mše,kterou jsem pěkně prožila s Bohem,který mi něco nádherného zase ukázal a tím mě obohatil ve víře. Bože moc Ti děkuji!