Letos opět bráchovy děti dostaly ocenění za účast v soutěži sv.Martina a protože
je maminka nechtěla pustit na slavnostní předání v kostele a tak ošidila děti o nádher-
nou slavností atmosféru tak jsme se domluvili s pánem,který soutěž organizoval,
že jim cenu předá  v neděli odpoledne a také,že dostanou požehnání od otce.
Doma jsem nachystala svíčku s lucerničkou a vzala v rychlosti nějaké peníze,že je
dám v kostele do pokladničky.Přijeli jsme odpoledne do města a šli do kostela sv.
Mořice kde jsme si chtěli vzít betlémské světlo.Bohužel kostel byl zavřený.Měli
jsme chvíli čas a tak jsme šli do kostela Panny Marie si vzít do lucerničky betléms-
ké světlo.Jenom jsme svíčku v lucerničce zapálili už nám pán volal že nás čeká.
Chtěli jsme se podívat ještě na jesličky,ale už nebyl čas a tak jsme šli zpět.
Děti prožívali velkou radost z předání od pána a také od otce který jim dal požehnání.
Dárky,které dostaly jim udělaly velkou radost.Potom jsme se rozloučili.
Můj brácha který držel lucerničku s betlémským světlem mi ho dal at si ho již hlídám.
Rozhodli jsme,že se vrátíme zpět a podíváme na jesličky v kostele Panny Marie.
Brácha se synem a s babičkou jeli autem a já jsem s jeho dcerou šla pěšky
a s betlémským světlem.
V jedné uličce blízko kostela jsme potkali pána,který si nás všiml a šel za námi.
Zavolal na nás a ptal se zda je to světlo z kostela to betlémské světlo.Řekli jsme,
že ano.Poprosil nás zda si může dát ruky a obejmout Betlémské světlo.Dovolili
jsme mu to.Byl šťastný.Bylo poznat,že je to pán který bydlí asi na ulici a tak jsem si
vzpomněla,že mám v kabátě peníze a dala jsem mu je.Poděkoval za ně a v očích
se zaleskly slzy a já mu udělala křížek na čelo.Slzy v očích se zatřpytili  ještě daleko
více...a říkám mu jděte s Ježíšem.A on odpověděl myslím na něho každý den a mám
ho ve svém srdci.