V loni koncem května jsem hledala práci a musím říci,že to nebylo vůbec jednoduché.Prožívala jsem velké strachy,vyčerpání a ztrácela jsem sílu až po nějaké době se práce nečekaně naskytla.Mám ji ráda a jsem za ni moc vděčná.
Zároveň jsem se moc těšila na léto a na kázání Otce Karla Skočovského,který přes prázdniny káže ve farnosti v Kroměříži.Těšila se,že zase něco krásného z kázání uslyším.Jako např.jak při kázání říkal,že vybírá v květinářství růži a nosí ji každý týden Panně Marii.
Bohužel však léto uteklo jak voda a já neměla příležitost léto nějak prožít a chodit na mši svatou, takže jsem nic neslyšela.
Začínal podzim a já jsem se zastavila.Řekla jsem Bože teď mám na Tebe čas.Vidíš léto končí a já jsem ho ani nějak krásně neprožila,někde jsem pořád pospíchala ...Málo času jsem si udělala a Tebe jsem někde pořád v dálce hledala.Kázání Otce jsem také neslyšela.Ty léto již končíš a já chci ještě abys byl a hřál mě z paprsků slunce.Bylo mi skoro do pláče a dívala jsem se na přírodu.
V tom suchá větvička trávy,která již uvadala a měla jinou barvu mi vklouzla do oka.Nebylo na nic krásného.Kolébala se tam a sem větrem,který se rozfoukával...V tom jsem uviděla od Boha něco moc krásného.Jak krásně češe přírodu svým větrem a ukládá ji ke spánku na zimu,aby příroda byla připravená a mohla si odpočinout.Každý lístek jinak padal jiným směrem.a já uviděla jak je Bůh krásný,jakou má sílu a něhu.Každý jeho vlas je skrytý v síle  a andělé jeho vlasy krásně česají aby byl pořád krásný a silný.To je náš Pán Bůh-Ježíš-Láska.