Ráda si pročítám blog Otce Karla.Zaujal mě jeho článek kde byla rada,že není dobré sedět na stejném místě v kostele a je třeba to místo někdy změnit.

Já jsem seděla v kostele vždy vzadu většinou na stejném místě a nikdy jsem neměla odvahu si sednout sama blíže...Až po přečtení článku,jsem si jednou řekla:Dneska bych si mohla sednout o kousek blíže.Není tu moc lidí,tak by to šlo.

A co se stalo?Seděla jsem v lavici sama a za chvíli si ke mně přisedla jedna mladá paní s kterou jsem se seznámila a teď se přátelíme.Za to jsem Bohu vděčná.

Další překvapení z lavice se mi stalo po mši svaté,kdy ještě chvíli bývá otevřený kostel.Šla jsem s kamarádkou do přední lavice,že se budeme modlit.Jelikož mě modlitba nějak nešla tak mě proletěla myšlenka a říkám si:Má to cenu se modlit?A v tom mi oči se podívali na svatostánek,který byl ozdoben květy.Zadívala jsem se na ně a uviděla jsem v nich něco krásného...jaká je v těch květinách jemnost,něha a krása Boha.

A do třetice...Ráno byla zima,byla jsem dost zmrzlá než jsem došla do kostela a sedla jsem si zase jinde.V  té lavici jsem ucítila krásné teplo,které mě zahřálo a já si to nádherné teplo užívala.

Tak doufám,že ještě něco krásného z lavice nejenom uvidím ale i prožiji...a že se s Vámi  o to zase podělím.

Otci Karlovi děkuji moc za ten článek...At Pán Vám Otče Karle + nejenom při kázání,ale i při psaní!